Hoopers – zajímavá novinka ve světě psích sportů
4. října, 2022
Slyšeli jste už o psím sportu s názvem hoopers? Jde o novou a v našich
končinách stále neznámou aktivitu, která vychází z agility. Klade však
menší nároky a zátěž na pohybový aparát psa, a díky tomu se hodí pro
větší množství psů. Přečtěte si víc o tomto sportu, který má velký
potenciál, aby se stal oblíbenou aktivitou pro širokou základnu psů.
V tomto článku se dozvíte:
- Co je hoopers
- Jaké máme typy překážek
- Jaká existují pravidla a kategorie hoopers
- Pro koho se hoopers hodí
Co je hoopers?
Hoopers vzniklo v USA a v Evropě se těší největší oblibě v Holandsku. Postupně se však rozšiřuje i do dalších zemí, jako je Německo, Dánsko nebo sousední Slovensko.
O hoopers se často mluví jako o odnoži agility a jeho původ skutečně pramení z tohoto populárního sportu. Vzniklo totiž díky „agiliťákům“, kteří se se svými psy už agility nemohli věnovat– ať už kvůli vyššímu věku nebo různým zraněním. Je skvělé i pro mladé psy, kteří jsou ještě ve vývoji a není pro ně vhodné, aby skákali přes překážky.
V hoopers se totiž – na rozdíl od agility – neskáče. Parkur je sestaven z bezpečných a fyzicky nenáročných překážek, kterými pes probíhá nebo které obíhá. Jde o tyto 4 druhy překážek:
Základní překážka, která je 90 cm vysoká a 80–90 cm široká. Proběhne pod ní tedy bez problémů i velký pes. Oblouky jsou nejčastěji z plastu a mohou mít pevnou nebo rozkládací konstrukci.
2. Tunely
Další překážkou, kterou pes na trati probíhá, je tunel, který můžete znát i z agility. Tunely, které jsou používány v hoopers, jsou opět dostatečně velké na to, aby si s nimi poradila i velká plemena psů. Jejich průměr je 80 cm a délka se pohybuje od jednoho do tří metrů.
3. Branky
Překážka, kterou pes na trati obíhá. Jde obvykle o hliníkovou nebo PVC konstrukci širokou 120 cm a vysokou až 100 cm, na které je natažená síť. Přes síť musí být vidět, ale oka na ní nesmějí mít víc než 5 cm.
4. Barely
Další obíhanou překážkou jsou barely. Mohou být z pevného materiálu i látkové – ty je však potřeba zatížit (např. pytly s pískem), aby je z parkuru neodfoukl vítr. Oblíbenou volbou jsou rozkládací pytle na listí, které splňují požadavky na průměr (55–71 cm) a výšku (60–106 cm).
Hoopers je o souhře
Takto na první poslech to zní oproti agility jednoduše – žádné kladiny ani áčka, žádné skoky, jenom běh a obíhání překážek... Neomrzí to brzy psa nebo psovoda?
Kouzlo hoopers spočívá v tom, že ve vyšších závodních kategoriích (H1 až H3) psovod neběží se psem, ale zůstává v přesně vymezeném čtverci a ovládá svého psa na dálku. Využívá k tomu klasické slovní povely či posunky. Pes se tedy učí větší samostatnosti a úspěšné zvládnutí parkuru je o dokonalé souhře psa a jeho majitele.
To se ale bavíme o vyšších kategoriích na oficiálních závodech. Nováčci si mohou ze začátku vyzkoušet kategorii FUN, která je opravdu jen o zábavě a zažití závodní atmosféry. Jediným cílem je dokončit trasu. V této kategorii nejsou psi rozdělení ani podle velikosti.
V základní kategorii H0 a ve vyšších třídách už existují 2 velikostní skupiny – psi do a nad 40 cm v kohoutku.
Pro koho je hoopers vhodné?
Díky tomu, že se v tomto sportu klade důraz na to, aby byla trať bezpečná a méně náročná na pohybový aparát psa, je tato aktivita vhodná prakticky pro každého – pro mladé psy, kteří jsou ještě ve vývoji, pro dospělé psy, kteří milují aktivní pohyb, ale i pro starší jedince a psy s hendikepem. Na oficiálních závodech mohou startovat psi od 15 měsíců (kategorie FUN a H0), ve vyšších výkonnostních kategoriích (H1–H3) od 18 měsíců.
Vysoké nároky na pohyb nejsou kladeny ani na samotného psovoda – majitel postupně připravuje svého pejska na to, aby běhal po parkuru sám a na dálku poslouchal majitelovy slovní či vizuální povely. Tajemství hoopers tedy spočívá v jedinečné souhře psa a psovoda.
Tak co, zaujal vás tento nový sport? Chcete si ho vyzkoušet?
FOTO: Markéta Bémová