V tomto článku se dozvíte:

Co je hoopers?

Hoopers vzniklo v USA a v Evropě se těší největší oblibě v Holandsku. Postupně se však rozšiřuje i do dalších zemí, jako je Německo, Dánsko nebo sousední Slovensko.
O hoopers se často mluví jako o odnoži agility a jeho původ skutečně pramení z tohoto populárního sportu. Vzniklo totiž díky „agiliťákům“, kteří se se svými psy už agility nemohli věnovat– ať už kvůli vyššímu věku nebo různým zraněním. Je skvělé i pro mladé psy, kteří jsou ještě ve vývoji a není pro ně vhodné, aby skákali přes překážky.

V hoopers se totiž – na rozdíl od agility – neskáče. Parkur je sestaven z bezpečných a fyzicky nenáročných překážek, kterými pes probíhá nebo které obíhá. Jde o tyto 4 druhy překážek:

1. Oblouky

Základní překážka, která je 90 cm vysoká a 80–90 cm široká. Proběhne pod ní tedy bez problémů i velký pes. Oblouky jsou nejčastěji z plastu a mohou mít pevnou nebo rozkládací konstrukci.

2. Tunely

Další překážkou, kterou pes na trati probíhá, je tunel, který můžete znát i z agility. Tunely, které jsou používány v hoopers, jsou opět dostatečně velké na to, aby si s nimi poradila i velká plemena psů. Jejich průměr je 80 cm a délka se pohybuje od jednoho do tří metrů.

hoopers_2  Hoopers_5

3. Branky

Překážka, kterou pes na trati obíhá. Jde obvykle o hliníkovou nebo PVC konstrukci širokou 120 cm a vysokou až 100 cm, na které je natažená síť. Přes síť musí být vidět, ale oka na ní nesmějí mít víc než 5 cm.

4. Barely

Další obíhanou překážkou jsou barely. Mohou být z pevného materiálu i látkové – ty je však potřeba zatížit (např. pytly s pískem), aby je z parkuru neodfoukl vítr. Oblíbenou volbou jsou rozkládací pytle na listí, které splňují požadavky na průměr (55–71 cm) a výšku (60–106 cm).

Hoopers je o souhře

Takto na první poslech to zní oproti agility jednoduše – žádné kladiny ani áčka, žádné skoky, jenom běh a obíhání překážek... Neomrzí to brzy psa nebo psovoda?
Kouzlo hoopers spočívá v tom, že ve vyšších závodních kategoriích (H1 až H3) psovod neběží se psem, ale zůstává v přesně vymezeném čtverci a ovládá svého psa na dálku. Využívá k tomu klasické slovní povely či posunky. Pes se tedy učí větší samostatnosti a úspěšné zvládnutí parkuru je o dokonalé souhře psa a jeho majitele.

To se ale bavíme o vyšších kategoriích na oficiálních závodech. Nováčci si mohou ze začátku vyzkoušet kategorii FUN, která je opravdu jen o zábavě a zažití závodní atmosféry. Jediným cílem je dokončit trasu. V této kategorii nejsou psi rozdělení ani podle velikosti.
V základní kategorii H0 a ve vyšších třídách už existují 2 velikostní skupiny – psi do a nad 40 cm v kohoutku.

Pro koho je hoopers vhodné?

Díky tomu, že se v tomto sportu klade důraz na to, aby byla trať bezpečná a méně náročná na pohybový aparát psa, je tato aktivita vhodná prakticky pro každého – pro mladé psy, kteří jsou ještě ve vývoji, pro dospělé psy, kteří milují aktivní pohyb, ale i pro starší jedince a psy s hendikepem. Na oficiálních závodech mohou startovat psi od 15 měsíců (kategorie FUN a H0), ve vyšších výkonnostních kategoriích (H1–H3) od 18 měsíců.

Vysoké nároky na pohyb nejsou kladeny ani na samotného psovoda – majitel postupně připravuje svého pejska na to, aby běhal po parkuru sám a na dálku poslouchal majitelovy slovní či vizuální povely. Tajemství hoopers tedy spočívá v jedinečné souhře psa a psovoda.

Tak co, zaujal vás tento nový sport? Chcete si ho vyzkoušet?

FOTO: Markéta Bémová

Zpět na Blog Calibra