Socializace štěňátka – jak na to?

Společně probereme:

• Co znamená socializace psa
• jaký věk je z hlediska socializace klíčový
• jak správně socializovat štěně
• Čemu se raději vyhnout

Co je vlastně socializace psa?

Mnoho lidí si pod tímto pojmem představí seznamování a navykání psa na jiné psy. To je ovšem jen jeden díl této velké skládačky. Socializace totiž představuje proces začleňování jednotlivce do společnosti. Štěňátko se tedy seznamuje s okolním prostředím a situacemi, se kterými se bude ve svém životě setkávat. To zahrnuje nejen interakci s jinými psy, ale i s lidmi, navykání na různé zvuky, pachy či povrchy, seznámení se s dopravními prostředky či zvykání na manipulaci (i od cizích osob). Cílem je, aby si štěně navyklo a osvojilo důležité dovednosti, díky kterým bude ve světě bezproblémově fungovat, což mu v konečném důsledku zajistí pohodový život.

Socializace tedy probíhá prakticky celý život a často i nevědomky – naším úkolem je ovšem připravit pejska na život v našich podmínkách a co nejvíce mu usnadnit start do života.

Které období je pro socializaci klíčové?

Nejintenzivnější fáze socializace u psa probíhá v jeho 7 - 12 týdnech. Jedná se tedy o první dny v novém domově a je na nás, abychom toto klíčové období co nejlépe využili.
Neznamená to ale, že po 12. týdnu naše práce končí. Socializace je neustálý proces a i v pozdějším věku se pes dokáže přizpůsobit novým situacím a výzvám. V uvedeném období se však všechny zážitky hluboce vryjí do paměti a pes z nich čerpá i v dalších fázích života. Je tedy nesmírně důležité, aby si z tohoto socializačního okna odnesl spoustu pozitivních zkušeností.

Jako správný pejskař a pozorný čtenář víte, že toto důležité období se kryje s první fází strachu, o které jsme mluvili v předchozím článku. Snažte se tedy odhadnout aktuální rozpoložení vašeho pejska a vyhledávejte takové situace, které dokážete mít (alespoň z větší části) pod kontrolou. Nechcete totiž, aby si štěně vytvářelo špatné zážitky.

Štěňátko navíc není v tomto socializačním okně ještě plně očkováno. Mějte ho tedy neustále pod dozorem a zabraňte tomu, aby některé věci objevovalo až příliš zblízka (např. pojídalo pohozené zbytky jídla, pilo z louží apod.) a seznamujte ho jen se psy, o kterých víte, že jsou očkovaní a zdravotně v pořádku.

Jak tedy podchytit socializaci štěňátka?

Je skvělé, pokud si uvědomujete důležitost správné socializace v raném věku. Rozhodně to ale neznamená, že štěně po příjezdu hned vezmete vlakem s velkou partou lidí na dovolenou do hor, kde bude bydlet v hotelu, chodit do restaurací do města a každý den si hrát a seznamovat s každým psem, na kterého venku narazíte.
První dny se zaměřte na to, aby si co nejrychleji zvyklo u vás doma a seznámilo se se všemi členy, včetně těch čtyřnohých. Pro začátek je totiž nesmírně důležité, abyste si vytvořili dobrý vztah plný důvěry.
V případě seznamování se s novými věcmi a situacemi pamatujte na to, že kvalita předchází kvantitě. Vyhledávejte prostředí, které dokážete mít pod kontrolou a ve kterých si vy sami umíte zachovat rozvahu. Svou energii totiž snadno přenesete i na samotné štěně. Jak tedy na to a na co se při socializaci zaměřit?

1. Seznámení se s různými typy prostředí - ať už žijete na vesnici nebo ve městě, vezměte štěně všude, kam se dá - na pole či louku za domem, do lesa, na farmu, k rybníku i do centra města. Sedněte si s ním na terasu kavárny, projděte se s ním po nákupním centru a jděte se s ním podívat na místní fotbal. Zkrátka vezměte ho s sebou tam, kde má povolený přístup a kde zažije nové situace, uvidí jiné typy lidí či uslyší netypické zvuky (hasičská auta či kamiony, skateboardy, elektro koloběžky apod.).
   Nehrňte to ale na něj ve velkém a v novém prostředí mu dejte chvíli času, aby se mohlo rozkoukat. Kvůli nedokončenému očkování zvažte přeplněná místa jako jsou městské parky s množstvím cizích psů.
   
    
2. Zvykání si na různé zvuky – se socializací na různé zvuky můžete začít už v pohodlí domova. Zvykejte ho na běžný ruch v domácnosti – třískající hrnce při mytí nádobí, křičící děti na dvoře, zapnutý vysavač či sekačku, bzučící zvonek či klepání na vchodové dveře. Můžete mu i cíleně pouštět různé zvuky na videích z internetu - výstřely z pušky, ohňostroje, zvuky různých zvířat či klaksony na kamionech.
3. Zvykání si na různé povrchy – i tato část socializace může probíhat doma i venku. Vyzkoušejte například pryžovou podložku s výstupky či děrovanou rohožku. Na procházkách ho seznamte s dalšími povrchy jako je písek, vysoká tráva či hrubý štěrk. Zkusit můžete i chůzi po mostě, povzbuďte ho i k namočení tlapek do malého potůčku. Myslete ale na to, že štěňátku se stále vyvíjí kostra a klouby, s pohybem to tedy nepřehánějte a buďte zvláště opatrní u nestabilních povrchů.
4. Zvykání si na dopravní prostředky – představte štěňátku nejen dopravní prostředky, které často využíváte, ale i ty, ve kterých se přepravujete jen sporadicky. Pes tu s vámi totiž bude několik dalších let, během kterých se vám může změnit situace a namísto auta budete více využívat MHD či vlak. Hodit se vám to bude i na dovolené, kdy s ním budete chtít absolvovat vyhlídkovou jízdu lodí či využít lanovku.
   Zvykejte ho i na přítomnost kol, koloběžek, skateboardů (včetně stále oblíbenějších elektrických verzí těchto prostředků). Mají totiž svůj specifický zvuk a rychle se pohybují, což může štěně překvapit a vystrašit, nebo je naopak bude chtít honit.
   
    
   
5. Zvykání si na manipulaci – sem patří vše od základní péče (česání, koupání, ukazování zubů, stříhání drápků) až po bezproblémové absolvování veterinární prohlídky. Učte štěně, že se ho mohou dotýkat i cizí lidé, začněte však postupnými kroky u vás doma. Ideálním přístupem je tzn. manipulace se souhlasem, kdy vašeho pejska naučíte, že vám vždy může dát signál, když je to na něho už příliš.
   
   
    
6. Socializace s lidmi – samozřejmostí je, že se štěně seznámí se všemi členy domácnosti. Tím to ale nekončí – představte štěňátku i další lidi a zvykejte ho na to, že k vám chodí návštěvy.
   S lidmi by se mělo setkávat i mimo svůj domov. Vezměte ho s sebou do kavárny či restaurace, projděte se s ním po rušnější ulici ve městě nebo si s ním sedněte na lavičku v parku či vedle dětského hřiště.
   Při zvykání si na přítomnost lidí myslete také na drobné detaily a seznamte ho s lidmi v kapuci, s deštníkem v ruce či v klobouku. Štěňátko může jinak reagovat i na muže s bradkou, na děti se sádrou na noze či na lidi s berlemi nebo na invalidním vozíku – je tedy ideální, pokud v tomto socializačním okně dostane možnost zjistit, že i takoví lidé pro něj nepředstavují žádnou hrozbu a jsou běžnou součástí okolí.
7. Socializace s jinými psy - tuto část jsme si (tak trochu záměrně) nechali na konec, ačkoli to často bývá první, o čem v souvislosti se socializací psa slyšíte. Také můžete nejčastěji slyšet rady typu „vezměte štěně do parku a nechte ho hrát si s jinými psy“ nebo „čím více psů v tomto věku pozná, tím lépe“. Doporučujeme se však více než na kvantitu soustředit na kvalitu takových interakcí. Štěňátko se totiž stále jen učí, co si může dovolit k jiným psům a nikdy nevíte, jak se cizí pes zachová.
   Ideálními parťáky na socializaci jsou vyrovnaní dospělí psi nebo naopak štěňátka ve stejném věku. Ty mají podobnou energii i styl hry. Nezapomeňte ale na to, že cílem těchto setkání není nekontrolovatelná hra bez hranic až do úplného vyčerpání a prokládejte chvilky blbnutí i společným tréninkem hrou, přivoláváním a časem na odpočinek. Jinak totiž riskujete, že štěně začne vnímat jiné psy jako nekončící zdroj zábavy a bude v jejich přítomnosti jen obtížně ovladatelné.
   Z tohoto důvodu jsou skvělou volbou právě dospělí psi s vyrovnanou a flegmatickou povahou. Ti se zpravidla také nechají vyprovokovat k nějaké hře, která ale dlouho netrvá a po chvíli začnou to malé neposedné klubko vedle sebe ignorovat, případně mu vhodným způsobem vytyčí, kde jsou hranice. Zbytek setkání je pak už o klidné procházce. Takové interakce vaše štěně nevyčerpají jako veselé honičky, dají mu však cennou lekci ohledně komunikace s vlastním druhem a naučí ho, že mít vedle sebe jiného psa je vlastně naprosto normální a přímo nudná záležitost. Pokud se v jeho přítomnosti dokáže takto malé štěně opakovaně koncentrovat na vás, postarali jste se mu o opravdu skvělé zkušenosti, které si s sebou ponese i v dalších fázích života.
   
    
   

Čeho se vyvarovat?

Při socializaci pamatujte na to, že jejím cílem je, aby štěně získávalo pozitivní zkušenosti s novými podněty. Nejde tedy jen o čiré vystavení novým situacím, ale mělo by jít o řízený kontakt a proces, během něhož se pejsek bude cítit uvolněně a bezpečně. Udělejte z každé procházky radostnou událost, štěně hodně chvalte a odměňujte ho oblíbenými pamlsky nebo hrou.

Připravte se na to, že štěně může v novém prostředí odmítat oblíbené pamlsky či granulky, které bez problémů přijímá doma během tréninku. Můžete vyzkoušet pamlsky vyšší hodnoty – voňavá sušená masíčka či kousek konzervy. Pokud ale nebude chtít ani takový „jackpot“, snižte své nároky a raději zvolte větší vzdálenost od nového podnětu. Znamená to totiž, že je to na něj už moc a vytváří mu to zbytečný stres.
Myslete na to, že štěně může být rychle přesyceno náročnějším okolím a unaveno. I to má vliv na to, jak dobře se vypořádá s novými podněty – představte si vás samotné, pokud byste unavení po práci měli ještě absolvovat trénink přežití v přírodě či vystoupit před velkým davem lidí, kteří by vám kladli spoustu otázek.
Dávkujte štěňátku nové situace s mírou a upřednostněte kvalitu před kvantitou. Pokud se pejsek dostane do jasně viditelného stresu, je rozrušený nebo projeví strach, netlačte ho do kontaktu s novou věcí.  Můžete tím napáchat více škody než užitku. Štěňátko ale v takové situaci nelitujte a v klidu opusťte dané místo, případně se jen trochu vzdalte od podnětu a vyzkoušejte ho na větší vzdálenost, pokud se dokáže uklidnit (např. sledovat z dálky cyklisty či hrající si psy na louce).

Věříme, že toto důležité období pro socializaci využijete naplno a odnesete si z něj jen dobré zážitky!